To je hůstý…

„To je hůstý, mami, Ty to víš?“ Vrací se Eliška celá říčná z venku, kam jsem jí před půl hodinou poslala vyklepat přehozy ze sedačky. Ptám se, co mám vědět a ona pokračuje… „To vůbec nešlo vyklepat, ty kočičí chlupy, jak to děláš Ty?“ Odpovím jí stejným slovníkem, díky čemuž mě víc vnímá. „No, to je hůstý, viď?“ Pak se tomu obě zasmějeme. Všimli jste si už toho, že když je něco překvapující a nové je to pro nás senzace? Jsme úžasem zanícení a věnujeme tomu tolik pozornosti, že si necháme klidně utéct i jiné běžné příležitosti či běžné poklady.

 

Inu emoce jsou „in“

 

Ti, kteří mě znají, řeknou, že slečny ve věku Elišky takhle reagují vždycky. Že přehánějí a předvádějí se, aby byly zajímavé a tak dál. Já však dávno vím, že takto reaguje každý, jenom tu naši vášeň pro senzaci trochu učešeme, abychom udělali dojem a měli pod kontrolou svoji důstojnost. Senzace prostě frčí a jsou „in“. Právě našich emocí využíváme pro svoje údajné zisky. Jenže, senzace je senzací pouze tehdy, kdy má senzační a nový vývoj. V opačném případě, když se nevyvíjí podle představ do další senzace, nazýváme to už „Vopruz“.

 

I „Vopruz“ má své kvality, ale…

Jéé stav víc baví

 

Naši dospívající se hledají, ale co my? Proč my na sebe potřebujeme strhávat pozornost?

Je to proto, že nevíme co se sebou. Jinými slovy, nemáme srovnané priority a ztrácíme se v tom, jak má vlastně spokojený život vypadat. A tak se necháme zaujmout jakoukoliv senzací, která se namane. Vůbec si v tu chvíli neuvědomíme, že senzace jsou požírači času našeho života.

 

Strachy jsou zábavnou senzací

 

Bojíte se rádi? Někteří ano. Mají totiž pocit, že mají strachy pod kontrolou. Někteří si dokonce mezi sebou přeposílají odkazy na „Upíří deníky“, a to je „fakt hůstý“. Ale to je taky „hůstý“, když je strachy začnou ovládat… A pak po několika měsících, letech začnou mít problém s nespavostí a depresemi. Emoce a senzace jsou prostě důvodem, proč nás po čase trápí strachy. My jsme si totiž zasadili semínka strachu tím, že jsme se nechali podat senzacím. A to proto, že už ani neumíme být v pozici pouhého pozorovatele. Máme vlastní názory, soudíme, komentujeme a život si chceme užít po svém. A pokud cítíme, že nás baví senzace, jsou tou naší parketou nastavení, tak nám ani nevadí, že jsme obětí laciných situací a emoční přehánění nás pomalu a jistě vede k problému na zdraví.

 

Hlídej si odstup a nadhled

 

„Před nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj“. Nějak takhle zněl výrok v jedné známé pohádce. Tomu se říká pokora. A když si připomeneme ještě jeden výrok, tak už víme vše, co potřebujeme k tomu, abychom se cítili na duchu i těle dobře. „Uzdravování, když ho správně pochopíte, není nic jiného, než formování pevného rozhodnutí směřovat k prioritám vašeho Vyššího JÁ“.

 

Vykašli se na Dojem

 

Dojem nebo maska chcete-li, je pěkná potvůrka. Chceme být zajímaví a chceme se obvykle zavděčit. Jsme pro to ochotni udělat cokoliv a jakkoliv. Avšak vesmír nás směřuje ke konání s přirozeností. Vesmírná rovnováha je měřena vesmírem. Často se emoční jedinec chytí sám do pasti, když hraje s okolím divadelní představení. Přirozenost je rovnováhou našeho života. O přirozenosti není řeč, když se řekne hra na dojem. Právě proto se naše neduhy objeví a pěkně naše těla omezují ať už psychicky nebo fyzicky.

 

Vesmír si žádá přirozenost

 

Přirozenost je rovnováhou našeho života a času navíc. A já coby duchovní průvodce vám doporučím jedno. Učte se klidu a rovnováze a věřte, že pozornosti okolí budete mít až až. Není třeba se natřásat a snažit se upoutat pozornost senzacemi. To jsou jen laciná pozlátka. Moudrý člověk je ten, kdo zachová mír a klid i v době, která je pro mnohé kritická a plná senzací. Nechme to přehánění a senzační předvádění teenagerům, pro které je v jistý čas učením a přirozenou náplní života. Nedávejme sílu tomu, co nechceme a je nezdravé.  Neprahněme po informacích, informovanosti upjatě a senzacích. Učme se klidu, ať tou pohodou a mírem nakazíme ostatní.

 

A pochopení…

 

Informovaný nemusí být vždy moudrý. Nemlčí. Avšak moudrý může být informovaný.  Pojďme si pomáhat klidem. Klid patří k lidem. Radujme se JEN TAK ze života. Vždyť život chutná svojí přirozeností.

A toto si nyní Vesmír žádá.

 

Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví