Povrchnost tvářící se jako pravda

Vždy mě velice potěší, když přichází noví klienti, kteří mají snahu pracovat na sobě a žádají vedení. Někteří teď vyhodnocují, že moje radost pochází z toho, že si klienti vybrali právě mě, ale moje radost pramení z jiného důvodu. Pramení ze skutečnosti, že další jedinec se rozhodl pomáhat svým přístupem k uzdravení planety a svým blízkým. Jak tomu mám rozumět? Ptáte se. Jak chápat toto vyjádření?  Ano, moje vyjádření je mojí současnou pravdou. A to jsem před pár lety začala pracovat na sobě jen kvůli sobě. Záměr tedy byl: Uzdravit sebe.

 

 

Co oči nevidí a uši neslyší…

 

To, co vidíme a slyšíme, si často přivlastníme jako pravdu, aniž bychom přesně věděli, co je za tím. Je to ale smutné. Vedu své klienty k tomu, aby podporovali ostatní, protože jenom tak se jim dostane hojnosti. A když píši hojnosti, myslím tím hojnosti všeho. Podpora je důležitá, ale žel Bohu i ti, kteří již delší dobu pracují na sobě a údajně pomáhají, skutečnou pomoc nakonec minou. A proč? Protože ne každé dávání je pomoc. Protože si důvěru pletou s naivitou.

 

Důvěra není naivita

 

Chvíli to trvá. Nejprve se klienti snaží uzdravovat a na úrovni vědomí posouvat kvůli sobě. A proč ne, řeknete si. Ano, každý tak začíná. Záměr je: Uzdravit sebe. Teď si jistě říkáte, jak to vlastně je? Když se vám nedaří a dáte se na cestu pokory, dařit se začne vždy, a důkazy vám Bůh brzy poskytne. Tento čas mají všichni rádi. Najednou se daří a odezva na disciplínu a přijetí ochoty změnit se, se vyplácí. Jenže pak přijde období, kdy už nestačí chovat se jinak, ale také začít dávat. A když píšu dávat, myslím tím tři roviny dávání – MYSLÍ – SLOVEM – ČINEM.

 

Jednoduchost znamená být JEDNO S DUCHEM.  Jednoduše myslet na všechny v dobrém, mluvit o druhých pouze dobře a dělat fyzicky pro druhé dobro. Když totiž chci od Boha nakoupit, vždy musím zaplatit. A co je platidlem? No přece láska druhým. Ale pozor, ne každé vyjádření lásky je láskou. I přesto, že vaše vyjádření lásky je míněno upřímně, nemusí být za platidlo považováno. Vaše dávání může být braní.

 

Naivitu zaměňujeme za důvěru

Povrchnost zaměňujeme za pravdu

 

Ve snaze pomáhat, nemusíme vyhodnotit pomoc správně. A přitom je to tak jednoduché. Stačí produkovat svoji pomoc jen tam, kde jsou všechny tři roviny v rovnováze, a mám zažito. Jak je to myšleno? Zase jednoduše. – MYSLÍM – MLUVÍM – ČINÍM – Vždy druhému dávám jen to, co je mým prožitkem, tedy mojí pravdou a mojí odpovědností. Mohu se pod to podepsat? Mohu to odpřisáhnout?  Zpravidla totiž mnozí přebírají názory a tlumočí je dál. Informace však nejsou tím, čím pomáháme v případě, že jsme jen zprostředkovatelé. Ano, to je dnes móda. Nastudovat něco na internetu nebo slyšet v televizi a už to šíříme jako pravdu. A právě to je ona povrchnost. Laciné a prázdné pozlátko, které ubližuje, a my jsme těmi, kdo tomu tleská a zasévá zlo.

 

Buď, a nebo lekce…

 

Pomoc se stává akcí, za kterou přijde reakce

 

A příklad jako příklad odpovědnosti…

 

Jako dobrý příklad k vysvětlení nám může posloužit vysokoškolský student, který přebírá vysokoškolský diplom. Takový absolvent přísahá, že svoje služby bude vykonávat pro blaho lidstva. Vše, co se naučil, bude předávat s rozvahou a plnou odpovědností. A že to tento absolvent bral hezky popořádku – MYSLEL – OBHAJOVAL SLOVEM – OBHAJOVAL ČINEM. Jeho vlastní poznání je pravdou. Proč? Protože je to vysokoškolák? Ale on se narodil stejně nahý, jako my. Tak proč odpovědnost za pravdu nevnímáme jako podstatnou ve všech tématech svého života? Ano, jde o pokoru a úctu sami k sobě, planetě a ostatním. Kdykoliv pusu otevřu, už lžu nebo říkám pravdu. Tady je ta odpovědnost. Mohu tedy přísahat, že to, co pronáším je pravda? Mohu nést plnou odpovědnost za tuto pravdu? Je jedno jak odpovíme, protože tu odpovědnost prostě máme vždy. A to právě odpovědnost, která určuje, jaký příběh zítra budu prožívat. Vše si totiž připravujeme sami ve fázi – MYSL – SLOVO -  nebo ČIN.

 

Podstatné totiž je, mít tyto fáze pospolu. Jejich rozdělení je vždy na škodu a stane se další lekcí ke zpracování.

 

Pokud chci mít jistotu, co je pravda pravdoucí….:-) Osobní prožitek, na kterém jsem získala pochopení, se stává pravdou a ČINEM, který mohu šířit. Nic víc. Jen skutečnost, kterou jsem osobně zažila, je pravdou, zde mi byly poskytnuty přímé odpovědi. Zde nebyly informace, ale poznání. Sáhněme si do svědomí…Kde se tedy tak často bere ta odvaha pomáhat způsobem, který mi neříká pane?

 

Taková pomoc skutečně není pomocí. Není totiž pravdou a nemá všechny tři aspekty pravdy. A jelikož druhým touto rádoby pomocí zmaříme učení, přijde lekce k pochopení i nám. A divíte se?

 

Jak je to s tou důvěrou?

 

Osobně už vím. Osobně stále věřím, že vždy pravda vítězí. Stále věřím, že lidičky prozřou. Moc vás prosím, nevěřte jen tomu, co vidíte a slyšíte. Vaše srdce si zaslouží důvěřovat, ale vaši blízcí si nezaslouží být podvedeni proto, že důvěřovali vám. Důvěřujte a každé zklamání vnímejte jako příležitost ke zpracování. Rozhodně si zklamání nevyhodnoťte jako překážku, díky které se začnete izolovat. Naopak svoji údajnou překážku začněte pozorovat a uchopte ji jinak, než jste byli zvyklí. Zvyk není pomocník, zvyk je brzda. Jakmile začnete vnímat překážku jako příležitost k dosažení něčeho nového, uleví se vám. Jakmile takto skutečnost v sobě zpracujete, brzy od vesmíru něco krásného dostanete….

 

A že se opravdu vyplatí dělat jen to, o čem jsem přesvědčena, je i v pravdivém příkladu, který křičí …. Provázání s paradoxy jsou i ti, kteří se netají tím, jak pomáhají a šíří dobro. Zde je onen příklad přátelé…

 

Mám svoje poznání pravdy. Na Facebooku většina dává palce nahoru povrchním pozlátkům. Někdo se vyfotí s V.I.P. osobností a vy věnujete Like. Někdo si zakoupí drahý vůz, vyfotí se u něj a vy věnujete Like. Někdo napíše knihu a vy věnujete Like. A já se nyní ptám? Jste si opravdu jisti, a jste ochotni převzít odpovědnost za své Like? Narodila se snad V.I.P. osoba jako duše, která má větší zásluhy za uzdravení planety než jiní, že jí povrchně tleskáte? Pokud ano, je to v pořádku. Je ten drahý zakoupený vůz zaplacený z provizí za práci, která je lidstvu a planetě prospěšná? Pak je to v pořádku. A četli jste osobně onu knihu, je pro vás výjimečná, protože jste něco pochopili? Nebo je to vše označeno Like díky vašim očím a uším a nemá to s pravdou co dělat? A teď přijměte moji pravdu: Děláte vše jen pro dojem druhých.

 

A pak je tu OPAK

 

Máte ve své blízkosti někoho, kdo vám skutečně pomohl? Ano? Ať už je to maminka nebo váš duchovní učitel či přítel, máte pocit, že děkuji stačí? Proč při osobním pochopení,  necháváme díky jen v osobní rovině? Proč nenapíšete příspěvek o krásném člověku, který vám svým přístupem pomohl a osobně mu nedáte Like? Toto je totiž ta rovnováha. Ale pokud se vám nechce jít s vaší pravdou na trh, nejste dostatečně zralí na dary od vesmíru. Mně z toho vyplývá moje vlastní poznání. Něco jste se naučili, ale stydíte se za to, přece nebudete dávat Like tam, kde si nejste jistí, že to přijme vaše okolí. Kde je hloubka? Kde je pravda? Opravdu chcete změnu?  Tak je třeba si svoji pravdu obhájit. To je platidlo. Staňte se sami sebou a mějte vlastní poznání , mějte vlastní odpovědnost s vlastním podpisem, který všude ukazujete a s radostí šíříte.

 

Vlastní prožitek je poznáním,
vlastní poznání je pravda
.

 

A příklady táhnou …

 

Před nedávnem i já důvěřovala svým blízkým. A byla to naivita myslet si, že mí blízcí už žijí pravdu a odpovědnost. Na Facebooku mě upoutal obrázek bundy. A protože se pod obrázkem v místě „To se mi líbí“ objevilo vysoké číslo a také se zde objevila jména mých blízkých, objednala jsem si bundu od podvodníka. Jsme opravdu tak slepí? Ne, nevyčítám a nezlobím se na své blízké, že neví, co je pravda a jak se sluší s ní zacházet. Pochopila jsem a jsem za to ráda. A tak si hlubinně SAMA SOBĚ odpouštím za to, že jsem dopustila a naivně důvěřovala těm, kteří ještě povrchnost zaměňují za pravdu. A protože si odpustit umím, tak tak činím. A teď děkuji velice za toto poznání.

 

Kouzlo zvané: Doba zrání
Nejvíc děláte, když fyzicky neděláte…

 

Myšlením zaséváte, slovem zaléváte.

Každý, kdo chce změnu rychle, chybuje. Doba zrání se nedá ani obejít, ani přeskočit, ani vynechat. Doba zrání je, a je na každém, aby ji bez reptání přijal a užíval si ji v radosti. Každý, kdo chce změnu rychle, nepochopil nic. Každý, kdo chce změnu rychle, postupuje obráceně – ČINEM. Snaží se situaci uchopit a změnit ji zvenčí. Avšak změnu je třeba uchopit zevnitř. A pracovat bez emocí, bez prospěchu pro sebe, ale pro prospěch druhých. A pak … už jen ZÁZRAK. Ten je vždy za odměnu. Tak se na něj těšte.

Zázraky umíme. Pokud se rozhodnete, volejte, či pište, či vyzkoušejte Startovací kurz Brány zdraví. Záměr bude naplněn. Věřte ☺

Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví

Brána zdraví je můj nejlépe investovaný čas a peníze v mém dosavadním životě.

Marie, účastnice Startovacího kurzu

Splnilo mé očekávání spolu s bonusy :-)

Roman, účastník Startovacího kurzu

...